Člověk se tak jednou rozhodne někam vycestovat, a to, pokud možno tam, kde je levně a kde je hezky. Vybere si tedy cestovní agenturu a ta mu vše potřebné zařídí. Milý cestovatel pak už jen přijede na některé místo blízko bydliště a svěří se do rukou cestovní kanceláře „Kýho Výra“, aby se nemusel o nic starat.
Bez problémů se dostane až do hotelu u moře. Tak to má agentura hezky promyšleno. Turista nevidí nic ze země, kam přijel, jen to z autobusu. Nemůže vystoupit a jít se projít do ulic.
Takže je v hotelu a mne si ruce, jak je to hezké. Obdrží klíč od pokoje a vesele do něj nakluše. Když zjistí, že to, co mu křupe pod nohama není sklo, ale švábi, je zděšen. Okna nevedou k moři, ale někam do nějakého odpadového koutu či kam, mámo, mně trefí šlak.
Táta sedá na postel a drží se za srdce. Postel pod jeho vahou padá, a to už si rozlícená paní nenechá líbit a vlítne na recepci. Neznaje cizího slova, ječí na recepčního jako pominutá. Ten se sladce usmívá, neb to má v popisu práce, ale nerozumí ani zbla. Paní se tedy obrací na zástupce agentury „Kýho Výra“, což měla udělat jako první. Zástupce máchá rukama jako větrný mlýn, dohaduje se s recepčním a oba krčí rameny. Panímáma řve ještě více a zástupce je menší a menší. Teprve další účastnice to vyřeší. Pošeptá, že je nutno na recepci ponechat jistý obnos a bude to.
Panímáma to žene nahoru, vytáhne z ponožky jistý peníz a spěchá na recepci, kde jej taktně šoupne tomu chlápkovi, co se směje jako idiot, aniž ví proč.
Chlápek decentně ztopí onen peníz a dává jiný klíč volaje nahlas něco o nějakém sorrym, kterého paní vůbec nezná, ale zeptá se táty. Ten se zatím láduje řízkem, ale pak jdou do toho druhého pokoje, kde je krásný výhled na moře a ejhle táto, já se picnu, balgón. No týýýý vole.
Tahle cestovatelská příhoda není vymyšlená, je upravená. Takže víte co v cizině dělat.