Dokud jsme byli my lidi primitivní, neměli jsme žádnou nebo skoro žádnou techniku. A to znamenalo, že jsme museli dělat všechno holýma rukama, a to jednak dlouho trvalo a jednak to nemělo zase až tak dokonalé výsledky. Vždyť si určitě umíte představit, co byste dokázali udělat svýma rukama vy nebo já, a naši předkové, kteří na podobnou situaci byli odkázaní, na tom nebyli líp.
Dokud svět neznal techniku, bylo to prostě všelijaké. Lidi mohli mít jenom to, co si vyrobili maximálně s pomocí těch nejobyčejnějších nástrojů, a to nevypadalo zrovna nejlíp a nemělo to ani žádné skvělé funkce. A svět tak byl jednodušší a složitější ve své jednoduchosti zároveň. Kdežto dneska? Co dneska?
Dneska už to často vypadá, že máme to nejdokonalejší. Co se dalo na naší planetě dosáhnout. Že už tu nic lepšího být nemůže. A možná je to i pravda, i když kdo ví. To samé si určitě říkali i lidi v minulosti, které jsme dávno překonali. Dneska už máme i nejlepší techniku, i to, co nám někdo pomocí takové techniky dělá. Máme stroje v továrnách, máme dopravní prostředky, máme domácí spotřebiče, máme zkrátka všechnu možnou techniku. A máme to všechno proto, aby se nám co nejlíp žilo.
I když nám ta technika někdy zase až tak moc neslouží. A někdy nám dokonce ubližuje. Protože auta nás vozí, ale třeba tanky nás zabíjejí, rakety nám pomáhají při cestách do vesmíru, ale taky ničí celá města, počítače šíří užitečné informace i škodlivé dezinformace, letadla létají i padají. Někdy nám technika zdokonaluje život a někdy otravuje životní prostředí, někdy nám dává nové možnosti a někdy nás zbavuje schopností a dělá z nás lenochy. Někdy nám pomáhá komunikovat s lidmi někde hodně daleko, které bychom jinak nekontaktovali, ale někdy pro zaneprázdnění technikou nemáme ani čas promluvit si s těmi nejbližšími. A tak je dobře, že technika existuje. I když to někdy zrovna dobře není.